Muž a žena, strážce a něha,
svůj život tancem tvoří.
Vesmírem se rozléhá
jak hluboce se do něj noří.
Žena jemná víla je,
po loukách se vznáší a zpívá.
Svůj život si maluje
a na všechny se s láskou dívá.
Muž silným bojovníkem je,
rozumem chránící poklady, co mu byly svěřeny,
tím nejcennějším jeho žena je –
krbem domova, jeho kořeny.
Láska vesmírná je pojí.
Společně zvládnou cokoliv,
když se však od sebe odpojí,
zabloudí kdekoliv.
Žena se bludičkou stane,
osaměle tančíc po lukách.
Emoce drží její srdce polapené
v nekonečných mukách.
Srdce muže zas ochladne,
jen rozumem se na svět kouká,
Boj jeho život ovládne,
a tak padá do sítě pavouka.
Když se však znovu setkají,
sladká melodie se rozezní.
Jejich srdce v té kráse roztají
a je už emoce ani mysl nevězní.