Mořská víla
tančí v hlubině.
Pěna bílá
blyští se na hladině.
Kým jsme byli
než naší mysl strach pohltil?
Své životy jsme si snili
a náš sen vše vytvořil.
Pak jsme však zapomněli,
že tvůrci jsme.
Kormidlo stočili
a narazili jsme.
Už víme,
že tahle cesta jen léčka byla.
Své kormidlo navrátíme zpět k domovu,
který víla pro nás objevila.
Duchové světa nás volají
tam odkud jsme přišli.
Vědí, že naše srdce všechny hory zdolají,
abychom došli tam odkud jsme vyšli.
Celá existence jen cyklem je,
rozením a umíráním.
Tak jaké semínko zasejem?
Teď, před svítáním?
Volme moudře.
Nový život čeká nás.
Až přejde tato bouře
slunce vysvitne zas.